|
| |
|
| vaše příběhy |
| Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám. |
|
| |
|
| doručené příběhy |
| |
1
-
2
-
3
-
4
-
5
-
6
-
7
-
8
-
9
-
10
-
11
-
12
-
13
-
14
-
15
-
16
-
17
-
18
-
19
-
20
-
21
-
22
-
23
-
24
-
25
-
26
-
27
-
28
-
29
-
30
-
31
-
32
-
33
-
34
-
35
-
36
-
37
-
38
-
39
-
40
-
41
-
42
-
43
-
44
-
45
-
46
-
47
|
| |
5.09.2010 / Marcela B.
Ahoj všichni,díky za příspěvky,ale život je někdy opravdu těžký. Martino neboj,bude fakt líp ! Vím o čem píšu. Je to vážně tak,jak píše Přemeček a věřte všichni : nikdo Vám nepomůže,jen a jen Vy sami ! Uvědomte si ve svém nitru,jak vlastně je život krátký,opravdu,zkuste to. Těžko se to dělá-ale : zahodte starosti,podzimní depky,myšlenky na dluhy a myšlenky na sebevraždy !!! Povstante ze dna a pomyslete na lidi co nemají na chleba a třeba střechu nad hlavou ! To je tragedie ! Co říkáte ? Máte dům,máte práci,máte teplo,jste zdraví ? Vždyt to je ohromné !!! A to co od života čekáte,to si prostě udělejte sami,není to tak těžké,věřte že ne. Pěkný víkend všem !!!
| 4.09.2010 / Přemeček
Ještě jednou ahoj, když se srovnávám s bezdomovci nebo jinými lidmi na této planetě, tak mám to štěstí, že mám střechu nad hlavou, mám co jíst, koho pohladit. Náladu mi zlepší maličkosti. Poslechnu si hudbu, něco si přečtu, vyluštím si sudoku nebo křížovku, nebo si opakuju nepravidelná slovesa angličtiny. Pak tu máme ale i velké věci kvůli kterým jsme tady. Být v něčem nejlepší, tzn. jít za svým snem. ale to nemůžu být pořád. Vykonat velké dílo, aby mě obdivovali. To ale nese s sebou závist. Někoho milovat, což je velká oběť. Být slušným a odpovědným občanem. A v neposlední řadě neztrácet naději. Zvládnete to!!!!!!!
| 4.09.2010 / Přemeček
Ahoj lidi, děkuji vám, že můžu s vámi sdílet problémy. Naštěstí máme iluzi mládí, lásky nebo bohatství. Když jsem dělal civilku v nemocnici, měj jsem mesiášské sklony. Trvalo nějakou dobu než jsem pochopil, že je boj s větrnými mlýny. Při potížích tohoto druhu mi pomohla práce u které se musí myslet. A když nás okolí považuje za blázny a třeba si uvědomit, že se to může stát každému. Nechci absolutizovat, ale život je hodně křehký a je třeba nalézt rovnováhu. Jak říká jeden učitel, je všechno otázkou volby. A my si přece přejeme být štastní. A taky brát všechno s nadhledem protože s nahým zadkem jsme přišli na svět a s nahým zadkem zase odejdeme. Tak se držte
| 4.09.2010 / Dagmar
Zdravím všechny a především paní Martinu.
Po přečtení Vašeho příběhu se mi vybavil ten můj,ale je to už 6 let,kdy jsem prožila dalo by se říct,že doslova to stejné.Pokusím se ve stručnosti popsat můj příběh a snad někomu pomůže neboť u mne skončil \"happy endem\".Jsem 12 let vdaná,opravdu šťastně,mám dvě dcery 8,12 let.Doposud jsem nemusela řešit žádné závažné/jak existenční,tak zdravotní/problémy.Problém začal náhle před 6 lety na dovolené v Turecku.Špatně se mi dýchalo,nemohla jsem jíst,spát,nakonec jsem nemohla vyjít ani z pokoje.Cesta letadlem skončila s připravenou kyslik.maskou/pracovala jsemv té době jako stevardka/takže kolegové byli na mě připraveni.Doma se stav zhoršoval,nemohla jsem se postaratani o dcery,24h jen ležela a koukala do zdi .V té době šla starší dcera do 1.třídy a já s ní nešla/to bylo strašné zjištění,že jako matka jsem zklamala.Vystupňovalo se to tak,že manžel se na to vše už nemohl dívat,ani mne poslouchat/tvrdila jsem,že bude lepší umřít a určitě se najde někdo lepší na výchovu dcer/.Díky mému manželovi,který mne doslava odtáhl k psychiatrovi se vše obrátilo.Můj stav byl pojmenován \"panická porucha\",přichází bez varování,kdykoliv u kohokoliv.Léčba trvala cca 2měsíce,poté 2 roky jsemužívala léky se serotoninem.V té době mému stavurozumělpouze psychiatr a můj manžel.Pro ostatní jsem byla jen hysterka,lenivá,citlivka.Proto Vám p.Martino držímvšechny palce,myslím,že v maželovi máte oporu,vyhledejte co nejdřív odbornou pomoc.Zvládnete to!!!!!!
| 4.09.2010 / Hanka
Ahoj Martino, jedna otázka, kdy jsi byla na
posledy s dětmi si zaplavat ?
|
|
|
| |
|
|
|
