Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - ... 95
 
10.08.2018 / Hellen koger
O MŮJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH Jmenuji se Hellen Koger, jsem z Skotska, chci se podělit o skvělé zprávy o mém životě všem a těm, kteří potřebují pomoc i v jejich životě. Po dobu 6 let trpím, můj manžel mě opustil a šel dál vzít jinou ženu jen proto, že jeho rodina mě nemiluje, také proto, že jsem mu nedokázala dát dítě, byla jsem v slzách po dobu 6 let trpí, protože když se můj manžel rozvedl, hledal jsem kouzelník, který mi pomohl on-line setkali se tolik kouzelníků, ze mě všechny shromáždili, aniž mi pomohli, ale 14. května 2018 jsem viděl místo ženy online, která sdílí dobrou práci kouzelníka s názvem Dr. Odia, musím odvahu kontaktovat ho, když jsem ho kontaktoval, řekl mi, že můj problém byl vyřešen, protože jsem se s ním spojil, po jeho kouzelném odlévání mi řekl, že se můj manžel vrátí ke mně za necelých 24 hodin, což mi se stalo překvapivě, Řekla mi, že můj manžel říkáme, abych se mi omluvila. ihned poté, co mi to všechno řekl, můj manžel mi zavolal telefonem a začal mě prosit, abych ho přijal zpět po 6 letech rozvedení. dnes sděluji tuto zprávu, protože chci, aby svět věděl o něm a jeho dobré práci. Jsem také velmi ráda, že jsem těhotná teď po svém těhotenském kouzlení a pro ty z vás, kteří potřebují nějaký druh pomoci, problém s penězi, problém s penězi, pojmenujte ji, rád kontaktujete Dr Odia dnes a máte problém vyřešen tady jsou jeho kontaktní údaje Email: odiasolutioncenter@gmail.com, pro WhatsApp a Viber chat: +27638836445

8.08.2018 / xy
Dnes mám opravdu těžký den. Už se to všechno začalo zklidňovat, cítila jsem se dobře. Začala jsem se pomaličku a v někteých situacích cítit jako před cca 12 lety. Už jsem si na ty pocity vůbec nevzpomínala a zapomněla, že vůbec existují a najednou tu byly. Vnímala jsem barvy, cítila se moc dobře. Začalo se mi dařit. V práci, ve vztahu... Ale dnešek je strašný, hrozný, úděsný. Začalo to vlastně včera večer. V práci šílenost. Od zítřeka mám volno. Máme odjet. Chtěla jsem to všechno vypovědět partnerovi, rozhodla jsem se na nic nemyslet. Vyčistit si za ty čtyři dny hlavu. Potřebuju to po dnešku jako sůl. Stačilo malé pochybení. Zapomněla jsem, že byl s klukama na pivu. Měla jsem plnou hlavu toho problému z práce. Když jsem ho nabírala, chtěla jsem si s ním vyměnit místo. Aby řídil. Děláme to tak a mně se to moc líbí. Že nemusím pořád řídti. Začal na mě křičet, co blbnu, vždyť přeci vím, že byl na pivu. Měla jsem v hlavě jen ten problém z práce, ne jeho pivo. Začala jsem na něj řvát taky, začala jsem se třást, chtělo se mi brečet a já nevěděla, jak to odřídím. Málem jsem vjela do cesty jinému autu. Partner zařval, pozor auto, strašně jsem se lekla. Šlápla na brzdu. Třásla jsem se a bála, že nedojedu. Měla jsem chut zastavit a brečet a brečet. Přijela jsem domů a tam obálka od soudu. Přišel termín jednání - syn je omezený ve svéprávnosti. To už jsem nevěeděla kudy kam. Hodila jsem do sebe prášek na zklidnění. Chvíli to trvalo, mezitím jsem se na zahradě vybrečela. Uvažuji o tom, že na žádnou dovolenou nepojedu. Nemůžu s ním jet. Nemůžu...

4.08.2018 / Klára
Děkuju za odpověď. Teď jsem ty prášky nebrala, pocity se mi vrátily - jak ty dobré, tak i špatné. Přemýšlím, že se k nim vrátím. Jediné, co mi na těch prášcích vadí je to, že normálně jsem dost veselá přátelská osoba a i přítulná. Mám ráda kontakt s lidmi, ráda se objímám a cítím blízkost toho druhého. A když ty prášky beru, tak je mi dost věcí jedno a straním se víc ostatním. Jenže ty pocity a myšlenky mě začínají zase shazovat dolů. Takže se k práškům asi vrátím.

2.08.2018 / Orion789_cernysvet.blog
Ahoj Kláro, mám pocit, že chápu jak se cítíš. S myšlenkou na sebevraždu žiju už od dětství. Prostě se jak já říkám "temné myšlenky" jednou připlížily a už se mnou zůstaly. Mám za sebou pokus o sebevraždu a spousty opravdu špatných období. Myslím, že bys měla návštívit psychiatra, nebo psychiatričku. Prášky klidně ber, většinou moderních antidepresiv se nedá "rozumně" předávkovat (pozor - netvrdím že to nejde vůbec). Otupělosti se neboj, pokud už teď necítíš nic pozitivního, je alespoň šance, že léky utlumí to negativní. Necítit se čím dál tím hůř je v tomhle stavu také pokrok. Nemůžeš čekat zázraky, ale dá ti to naději a čas... čas zkusit najít cestu jak se tím poprat. I když ty myšlenky nepůjdou vytlačit úplně, můžeš se naučit je ovládnout místo toho, aby ony ovládaly tebe.

1.08.2018 / Klára
Chtěla bych se s vámi podělit o trochu ze svého života. Má rodina nepatřila zrovna mezi nejlépe fungující - otec nevěrný atd. Což se podepsalo na tom, že už od mala jsem vnímala věci dost citlivěji než ostatní v mém okolí. Byla jsem od raného věku vystavena šikaně od svých vrstevníků, protože jsem za žádnou cenu mezi ně nedokázala zapadnout. V jedenácti letech jsem nevěřila tomu, že se dožiju patnácti, což se málem vyplnilo, když jsem ve čtrnácti chtěla spáchat sebevraždu. V té době jsem si už dost ubližovala a vážně chtěla umřít - hluboké deprese, otec mne zamykal doma, nikdo se se mnou nebavil a spousta dalších věcí. V té době se mi v hlavě vytvořil hlas, který mě začal navádět k sebevraždě. Jenže nakonec jsem se bála a od smrti couvla. Deprese jsem měla dost dlouhou dobu, ale v té době jsem to nikomu neřekla, protože otec ze mne chtěl mít dokonalou dceru, nesměla jsem dělat žádné chyby a zoufale jsem se snažila vyhovět vysokým nárokům, které měl. Matka měla sama problémy - kvůli tátovi, který v jednu dobu byl extrémně paranoidní a chronicky žárlivý, dostávala hysterické záchvaty a já byla ta, která ji držela, aby otce v jednom ze záchvatů nezabila. Bála jsem se komukoliv říct o stavech, kdy jsem ležela na podlaze pokoje, řvala bolestí, trhala si vlasy a snažila se donutit ten hlas odejít. Pak se to vždycky zlepšilo a mně bylo fajn. Jenže ve chvíli, kdy jsem si připadala vážně šťastná, tak se ty stavy vrátily. Někdy silnější, někdy slabší. V únoru jsem se znovu psychicky složila. Tentokrát mě mamka vzala k psychologovi. Sezení mi pomáhaly, ale v té době jsem nebyla schopna moc často chodit do školy a viděla jsem, že mamku užírá můj stav. Celé dny jsem proležela v posteli a brečela každých pět minut, pak usnula, vzbudila se a znovu začala brečet. Stalo se dost věcí. Ale teď nemám důvod mít znovu ty stavy - už žijeme bez táty, který se odstěhoval, takže máme už klidnou domácnost, mám milujícího přítele, který se mi snaží pomoct, skupinu přátel, kteří mě drží nad vodou... A stejně zase neustále pláču, slyším to nabádání k sebevraždě, dělá mi problém vstát z postele. Chodím na brigády, ačkoliv mám strach pomalu vyjít mezi lidi, abych nedostala jeden ze svých záchvatů. Bojím se začít brát prášky, protože mám strach, že bych mohla dostat záchvat a sníst jich hodně najednou - už se mi takové situace staly, jen jsem do sebe vždycky dostala množství, které není nebezpečné. Navíc mám strach z otupělosti, že bych přestala cítit i ostatní věci, ale to asi není takový problém - už teď nedokážu cítit skoro nic pozitivního. Píšu sem, protože ačkoliv mám skvělé přátelé, nerozumí tomu, co cítím. Mám skvělou mamku, ale také nedokáže chápat, proč je mi tak na nic a už jí to začíná docela lézt na nervy, jak neustále brečím, nejsem schopna doma s ničím pomoct, protože jenom ležím v posteli a hraji třeba hry, abych nemusela myslet na ty zlé věci. Máte někdo podobné stavy? Pokud ano, jak s tím bojujete? Přála bych si být normální,radovat se zase ze života. Být znovu tou věčně usměvavou holkou, kterou jsem, když se cítím dobře.

15.07.2018 / Iva
Napsalajsem to asi spatne.Brala, pak nebrala.Chtela jsem si dokazat,ze to bez nich zvladnu.Ted mi pomahaji.Vypadky jsou obcas. Ad ANO!!!

14.07.2018 / Jarka
Pro V:M: depresi je třeba léčit hned antidepresivy.Já jsem se jich taky bála, zkoušela jsem to alternativní léčbou a nic, pak se můj stav rapidně zhoršil a nebylo už na nic čekat.AD mi zachránily život.Nebojte se toho.Bez nich už bych tady asi nebyla.

14.07.2018 / V.M.
Pro Ivu - Vám se deprese opakují ?A Vy se zkoušíte léčit bez antidepresiv a pak jste si je stejně vzala a účinek nic moc ? Omlouvám se za dotazy, nevím si se sebou rady a nevím co mám čekat, deprese mě přepadla prvně v životě a jsem úplně rozhozen.

14.07.2018 / Ilona
Jarko, nevím jaký test mi dělali, mám i před sebou výsledky těch rozborů, tam to napsané nevidím .Zeptám se u lékaře. Děkuji Vám za radu.

14.07.2018 / Jarka
Ilonko záleží jaký test Vám dělali.Obyčejně dělají test zvaný Elisa, nejzákladnější a nic se tam nepozná.Chtějte test Westtern blot, je obsáhlejší a pozná toho víc.Takhle poznali u mé dceři neuroboreliozu.

13.07.2018 / Iva
Deprese,uzkost.Zkousela jsem to bez ad,skoncila jsem zas na nich. Kazdy je jinak silny.Dneska uz bych to sama nezkousela.Zeptejte se na terapiich.Zabraly,ted se zas citim mizerne. Nechapu,co je spatne.

12.07.2018 / V.M.
Vyléčil jste se někdo z deprese bez antidepresiv. Mám depresi prvně v životě po těžkých stresech posledních let. Když už jsem dal život do pořádku a vše bylo v OK , přišla deprese. Z léků mám strach, chodím na terapie, ale v podstatě nevím co řešit jelikož již vše v životě mám v pořádku.

12.07.2018 / Ilona
Jarko, krevní test na boreliózu mám negativní. Na internetu jsem si od jiných lidí vyčetla, že může být negativní a boreliózu máte, nevím co dělat napadlo mě že to může ta borelióza být a doktor mi řekl že ne.

12.07.2018 / Jarka
Ilono dělali Vám testy na boreliozu? Bolesti kloubů, kostí a únava jsou hlavními příznaky.Lékaři to rádi svádí na deprese.

12.07.2018 / Ilona
Není mi dobře převládají různé bolesti kloubů a kostí , hlavy, nespavost, chlad, obrovská únava. Dle MUDr.je to deprese, máte někdo stejné stavy ?

 
 
1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - ... 95
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.