ROZHOVOR S As. MUDr. Evou Kitzlerovou, Ph. D.

Jak často se u diabetiků vyskytuje deprese?

Obecně lze říci, že při onemocnění diabetem je riziko vzniku depresivní poruchy přibližně dvakrát vyšší než v běžné populaci, a to nezávisle na typu cukrovky nebo na metodě hodnocení depresivních příznaků. Celoživotní riziko depresivní poruchy u běžné populace (netrpící cukrovkou) je přitom 15%.

Depresivní porucha je podle mezinárodní klasifikace nemocí definována smutkem (depresivní náladou) trvajícím minimálně 2 týdny, ztrátou zájmu o běžné aktivity a radosti z nich, sníženou energií a zvýšenou únavností. Má svá jasně definovaná kritéria a nejedná se tedy o tzv. dlouhodobě špatnou náladu, jak jsou tyto stavy často laicky označovány. V případě tzv. diabetu II. typu, tedy diabetu, jímž člověk začne trpět v dospělosti a jehož vznik souvisí s nezdravým životním stylem, nadváhou či obezitou a nedostatkem pohybu, představuje deprese samostatný, nezávislý rizikový faktor pro jeho rozvoj. Rozvoj depresivní poruchy často předchází vzniku cukrovky II. typu o mnoho let. U diabetu I. typu, tedy u cukrovky, která vzniká již v dětství, a nemocný je plně odkázán na léčbu inzulinem, tomu bývá naopak a depresivní porucha se může objevit až v průběhu onemocnění, obvykle jako psychická komplikace již rozvinuté cukrovky.

Je samozřejmé, že pokud hladiny krevního cukru nejsou v rovnováze, například u neléčeného diabetu, ovlivňuje to i psychickou rovnováhu člověka, u něhož může docházet i ke změnám nálad (od apatie a pasivity přes podrážděnost až k neklidu) a rovněž se u něho mohou zhoršit depresivní symptomy. Nicméně pouze kolísáním cukru v krvi nelze vznik depresivní poruchy vysvětlit, protože vznik a vývoj tohoto onemocnění je složitější.

Pokud pacient trpí cukrovkou prvního typu, tedy trpí-li touto chorobou již od mládí, je pravděpodobné, že v průběhu vývoje choroby může dojít k rozvoji různých psychických komplikací včetně vzniku depresivní poruchy. U nemocných druhým typem cukrovky je tomu naopak: k rizikovým faktorům pro vznik diabetu druhého typu patří vedle faktorů souvisejících s nezdravým životním stylem právě i deprese – tedy pokud dospělý jedinec trpí depresí, málo se hýbe a jeho jídelníček je nezdravý, není vyloučeno, že se u něj diabetes rozvine.

Ano. Pokud není pacientova deprese včas rozpoznána a zůstane neléčena, pacient se uzavře před okolním světem, omezí komunikaci, přestane docházet k lékaři, užívat léky, spolupracovat. V případě závažných tělesných onemocnění, mezi které patří i diabetes, hraje potom neléčená deprese významný rizikový faktor pro rozvoj komplikací – jak časných tak pozdních. Pacient může být ohrožen na životě nejen komplikacemi tělesného onemocnění, ale i závažnými komplikacemi vlastní deprese, které mohou v extrémních případech končit i sebevraždou.

Myslím, že v posledních letech se mezioborová spolupráce mezi diabetology a psychiatry či psychology výrazně zlepšila především díky osvětovým seminářům a přednáškám odborníků z obou oborů. Ve větších nemocnicích léčících pacienty s diabetem se stává již standardem, že pokud pacient potřebuje či má zájem, tyto služby jsou mu automaticky nabídnuty. Do psychiatrických ambulancí mohou pacienti přijít i sami, pokud se jedná o akutní psychický problém. Pokud jsou problémy dlouhodobé a kontakt s psychiatrem nebo psychologem se plánuje, pak je doporučení od praktického lékaře či diabetologa výhodou. Jinak v České republice byla vytvořena specializovaná sít´psychiatrických ambulancí (tzv. pevné body), kde se přímo zaměřují na diabetologické pacienty.

Systém pevných bodů je sít´psychiatrických ambulancí po celém území ČR, které spolupracují s diabetology a přijímají pacienty, kteří potřebují psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. Seznam těchto kontaktů lze nalézt na stránkách České diabetologické společnosti http://www.diab.cz/seznam-pevnych-bodu. Ambulance s touto specializací nabízejí pomoc psychofarmakologickou (léky), psychoterapeutickou (léčba pomocí specifických psychologických a psychoterapeutických přístupů), edukační (informace o tom, jak jsou tyto dvě nemoci vzájemně propojeny a jak spolu souvisí jejich léčba), poradenskou (v oblasti rodinných, partnerských i manželských vztahů a sociálních problémů souvisejících s diabetem).

Léčba depresivní poruchy u diabetiků probíhá obvykle léky, antidepresivy, nejčastěji moderními preparáty typu SSRI (jde o léky, které vyrovnávají hladinu serotoninu v mozku, čímž odstraňují příznaky duševních chorob, především deprese), které mají pro pacienta jen minimum vedlejších, nežádoucích účinků a navíc se dobře snášejí s dalšími léky. Nutnou součástí je pak psychoterapie, vždy dle individuálních potřeb nemocného. Součástí běžného psychiatrického vyšetření je podpůrná psychoterapie, další vhodnou formou je např. kognitivně behaviorální psychoterapie. Jde o druh terapie, která pacientovi pomáhá změnit jeho myšlenkové procesy a na základě nich i chování. Obecně je kombinace antidepresiv a psychoterapie považována za nejefektivnější způsob léčby depresivních poruch. Z psychologických prostředků je u nemocných s diabetem důležité vysvětlení podstaty poruchy, popis jejího průběhu a plánované terapie, a to jak pacientovi, tak jeho blízkým a rodině.