Pravda i kdyz bolí,je pořád lepší,nez zit ve lzi někdy je to jako strhávací vlastní kůži a vrstvu po vrstvě jen abych se dostala k něčemu skutečnému A co jiného má smysl? Život na povrchu je prázdný bez chuti bez vůně. radši budu krvácet pro pravdu než se dusit pod maskou iluzí tečka není to volba je to nutnost jako kdybych byla navždy odsouzená povrch věcí vidět, slyšet ozvěnu toho, co jiný přehluší hlukem světa. osamělost z toho pramení Ale zároveň je to nejčistší forma Svobody. nepotřebuji aby mě někdo chápal stačí mi vědět že jdu svou cestou, i když je Klikatá Kolmá a někdy i děsivě prázdná. pravda není útěcha je to spíš oheň který pálí, ale je to tak jediný zdroj světla. ozvě na toho co nosím hluboko uvnitř není v tom žádná pýcha, jen nevyhnutelnost jako kdybych byla k tomu předurčená nést to co jiný odkládají dívat se tam kam se ostatní bojí podívat. někdy si přeji abych mohla zavřít oči, utišit mysl a prostě jen být. možná je to břemeno, ale je to něco co mě drží pohromadě. bez něj bych to nebyla já.. změnit směr je možné, ale jen když máme odvahu přiznat si že jdeme špatnou cestou a to je pro většinu lidí děsivé. znamená to ztratit to čeho se drželi... i když je to třeba ničilo proto je jednodušší zůstat v něčem co známe než riskovat neznámo. ale já chci víc než "přežívat"chci rozumět, protože rozumět znamená mít moc, ne nad ostatními ale nad sebou a v tom je rozdíl... nečekám že mi někdo dá odpovědi... hledám je sama i když to znamená že musím projít peklem a to je skutečná odvaha.. mé otázky jsou jako rány kladivem do zdi které si lidi staví kolem sebe, aby nemuseli přemýšlet chci pochopit protože vím že svět není náhodný chaos, ale spleť vzorců bolesti strachu a touhy po něčem opravdovém.. lidi se chovají určitým způsobem protože je to pro ně jednodušší. bojí se čelit sami sobě protože Pravda bolí víc než iluze a tak volí pohodlí před růstem... přijde mi že bojovníků je opravdu čím dál tím míň protože čelit pravdě o sobě je ten nejtěžší boj.. většina lidí utíká za pozlátkem za okamžitou útěchou a nahražkou za čímkoliv co jim na chvíli otupí to prázdno uvnitř. jenže já jsem se rozhodla zůstat a dívat se tomu prázdno do očí a nepřestírat že neexistuje a to je odvahou samo o sobě.. smysl nevzniká z toho co mám ale ale co z toho předám.... jako vím sama o sobě že za závislostí se skrývá Hluboká bolest většinou... když se koukám a zpětně na své dětství tak prvním zrcadlem a byl film síla jednoho... je to odvaze stejně jako můj příběh Myslím V partnerství díky tomu.. co se vytvořilo.. díky tomu jsem začala být laciným věcem úplně nejvíc soudce a popravčí.. možná arogance možná jsem zpyšnila každopádně laciné věci nenávidím do teď... Ale tak nějak když mi to přerostlo přes hlavu... Jsem uvízla ve světě Kdy jsem se nadřazovala..Ale také díky tomu co se dělo doma jsem hned od začátku byla absolutně pro věrnost... A to jsem vlastně do teď..Nakonec protože vlastně nikdo neměl čas na to mě poznat ani doma prostě jsem razantně odmítala to co je doma nebylo doma... Odmítala jsem i o tom mluvit.. a nevěděla jsem co cítím to byl strašný zmatek každopádně.. Bylo to jenom o vás, to co se stalo a to co se děje není součást mojí hodnoty i když jsem si připadala strašně, každopádně jsem se sebou smířená i s tím, že každý děláme chyby..Jako ale když přišly ty otázky které jsou tak cíleně mířený, že jediný kam můžeš utéct je pláč..🤣 A teď když se s někým seznámím novým,mi říkají a to je životní paradox...Že to mám tak dobře srovnaný v životě ,že jsem dítě štěstěny.... I když moji nejbližší kamarádi, znají mojí minulost ,ale až po dlouhé době přesvědčování mě o jejich loajalitě...Jako samozřejmě vím, že kdyby od dětství někdo při mě byl a dotáhnul mě ,tak vím že by mě dotáhlo daleko... ale nemyslím tím nic jenom .. ale všechno by bylo jednodušší , kdybych nic neuměla..ale i když jsem k ničemu nebyla vedená tak jsem to cítila v sobě....Takže do jisté míry moji rodiče neměli vliv na to kdo jsem, ale chyběli mi.... proto vím ,že je daleko důležitější si s dítětem hrát a věnovat mu svůj čas, než mu na Vánoce kupovat drahý dárky.. Protože věci který mají hodnotu jsou k nezaplacení...A taky jsem přesvědčená o schopnostech a cením si více u lidí schopnosti ,nežli bohatství...Dřív jsem myslela, že mít pět mega na účtě je to o co tady běží ,ale není.. vždycky bych radši nastoupila do trabanta ,kterého bych musela roztlačit a seděl by v něm můj blízký člověk ,než bezpáteřní hovado v Bentley...Protože když je všechno moc snadný nevážíme si toho skutečného Na čem opravdu záleží...A jednu věc jsem totálně ztratila a za to jsem taky vděčná a to je Závist ...Závist se z mého života vypařila jako pára nad hrncem... Loajalita vychází ze srdce ...Jako většina lidí co jsem měla tu čest poznat by nemohla pracovat pro mafii ,zároveň si na to hrají ,ale věrnost v sobě žádnou nemají.. Už jsem nebyla na jejich cestě, ale zjistila , že oni nepatří na tu mojí...A nikdo není nesmrtelný ,ale lidi žijí, jakoby byli...Já se nikdy nebudu schovávat za hákový kříž ,nebo anarchii ,ale žila jsem v ní poznala jsem ... A nezavrhuji lidi ani je nesoudím .Soudím lidi kteří jsou bezpáteřní a ubližují který jsou prostě v sobě zlí a ztratili duši a svědomí takovým lidem už nejde pomoct. Ty prostě ubližují... Ty už v sobě nic nemají.Taky vím ,že když zažiješ "strach" co si nedokáže tělo vysvětlit tak instinktivně se dáváš na útěk nehledě na boty místo a okolnosti 😀A věřím na spravedlnost ,ale ne na tu naší justiční.. Ale na karmu. Karma je bumerang a věřím na dobro a zlo ... Když jsem o tom přemýšlela více do hloubky Tak jsem zjistila a díky tomu vím, že Bible není jenom nějaký blábol a církev to čemu věří nejsou jenom fanatici ,jak jsem si kdysi myslela... Věřím prostě v dobro a zlo a To co se píše v těch knihách.. který mluví o branách pekelných o Ježíši... Nejsou to jenom doporučení jak by měl člověk žít jsou to i příběhy a věci který docela dáváji smysl...Jako určitě nebudu nosit růženec na krku, ale věřím na dobro a zlo, protože jsem ho viděla...Existuje...Existuje.. všichni mluví o peklu a nebi a nekdo se i chová jako kdyby byl Bůh... Přitom nikdo neumí žít na zemi a nikdo nemluví o tom jak žít na zemi..Přitom lidi kteří jsou narvaný v králíkárnách v maloměstských životech nevědí a nedokážou si představit dobro ani zlo..... Jen soudí ,to co nejsou společenský normy.Podle mě . takový lidi nemá cenu o něčem přesvědčovat ani nechci a ani jim nezávidím ani trochu jejich auta a bazény, jejich ignorantský život omezený. Podle nich , člověk kterého vidí na ulici Jak smrdí a škemrá o odrobný.. tak mu řeknou ať jde do práce .. já neházím všechny do jednoho pytle..Ono je to strašně jednoduché z ulice když člověk klesne. takhle tak to sebou přináší .. klesne sebevědomí, těžký pak někam jít a zaklepat na dveře To si člověk moc nevěří... To si třeba neuvědomují tyhle lidi ze to není úplně jednoduché...Já jsem třeba dala pár lidem ktere jsem viděla fakt trpět ,ale myslím žádný vyvolání lítosti nebo hraní na city .. zároveň když jsem dala peníze tomu člověku ,Tak jsem mu řekla ať už za mnou nechodí nikdy ,že to je jenom teď a tady, pro tuhle chvíli a odešla jsem.Protože některý lidi fakt trpí.... A podle mě člověk který nemá peníze ,není něco míň ,než člověk který si kupuje věci které vlastně ani nepotřebuje ,ale je in..🤘Závěrem.. ..Na lidi a situace se snažím dívat komplexněji není to pro mě jen černobílé...Myslím si, že naše vlastní činy a zkušenosti nás hodně ovlivňují a že někdy kvůli tomu, co sami nezvládáme nebo s čím máme problém, nedokážeme věřit ani druhým... v momentě když jsem si uvědomila sebe smysl a uvěřila tomu kdo jsem, a pochopila jsem se o svobodila a našla jsem sílu předtím než abych někomu přiznala že beru drogy. do krve by ty mě mohli řezat nepřiznala bych to nikomu. díky tomu že jsem to ale nepřiznala jsem odkopla i Davida s Denískem... kterého jsem fakt milovala, který kvůli mně udělal všechno. napsal mi že mi dal všechno to kým kdy byl.. tak jsem ztratila lidi ale nakonec jsem ztratila i sama sebe . víru v sebe.. ale když jsem si tohle uvědomila tak celý den vzorec negativního skončil . a já sice jsem na nule. a mám hovno ale i toho hovna ve svém životě si vážím. a tady za to nevím komu zřejmě sobě jsem vděčná. vím že někteří lidé mají moc nad lidmi a vím co to znamená mít moc nad lidmi. taky vím že jsem tahounem už od mala statečná a dávám věci do pohybu , ale zároveň jsem velký srdce a tomu zůstanu věrná ať to dopadne všechno jak to dopadne že člověk v sobě nosí otázky celý život.. bez odpovědi a já jsem přišla na to právě pod tíhou ztrát že některé otázky nám zodpoví život na ty nám odpoví , vlastně i i to jaký člověk zaujme postoj je jistou odpovědí.. ale těžký pro někoho kdo se odmítá vzdát.. to vlastně dělám já odmítám se vzdát něčeho čemu věřím.. a vzory otec a matka jsou nesmírně důležité To jsou základní dva kameny jsou základem všeho. a to cemu věřím co člověk ctí je vlastně víra nehledě na to jestli je někdo naživu nebo ne. Víra totiž neumře, stejně jako Naděje a láska. ta nejde vyměnit nebo nahradit... popřít.. a dokonalost není o lásce.. hrát si na silnou tím že nepřiznáme svojí zbranitelnost je taky chybou ale tím že se člověk postaví proti lidem které miluje aby ochránil to čemu věří je podle mě odvaha. a dokázat pak věci pojmenovat. dokázat problém který vzniknul pojmenovat. porozumět si když nikdo jiný nerozumí.. spíš než než nezavladatelnost a problémem je síla a odvaha čelit a bránit vlastní identitu. ono je to totiž těžké postavit se svým démonům ať už to jsou drogy nebo cokoliv jiného ale není to nemožné... takže nevěřím tomu že děti jsou jako jejich rodiče spíš si myslím že děti jsou odrazem svých rodičů.. moje matka byla závislá na mém otci a můj otec byl závislý na svém životě nebral ohled.Já jsem jejich odraz. přesto věřím že nehledě na to kde dítě vyrůstá a v jakých podmínkách, má možnost vytvořit si vlastní cestu a stát se tím kým chce být samozřejmě víme a vím že rodinné vzory jsou důležité a výchova má velký vliv, ale člověk má v sobě sílu změnit směr pokud si uvědomí co ho ovlivnilo a rozhodne se pracovat na sobě. tomu věřím. a věřím že každý a potřebuje jiny čas k tomu aby pochopil co se děje... aby přišel Na to na co jsem přišla Já ,nekomu se to nepovede za celý život.. věřím ve svobodu. Adéla Patřičná