Deprese je závažným duševním onemocněním, které je nejčastější psychiatrickou komplikací u neurologicky léčených pacientů. Deprese je vyjádřena nejen smutnou či melancholickou náladou, ale i širokou paletou dalších příznaků, jako je například snížená chuť k jídlu, nespavost, úbytek zájmu a životní energie, zhoršené soustředění nebo snížení libida.
Neurologie je s psychiatrií úzce spojena, nejen společným orgánem zájmu, mozkem, ale i vzájemnou provázaností jednotlivých nemocí a symptomů. Některé psychiatrické onemocnění mohou dokonce způsobovat následně neurologické problémy a naopak. Jedním z případů je demence. Chronický stres a deprese mohou způsobovat předčasný nástup demence a ta může často být rizikovým faktorem a spouštěčem deprese. Psychiatrie a neurologie jsou prolínající se obory a spolupráce lékařů obou oborů je nezbytná a žádoucí.
V krátkosti se pozastavím nad některými základními diagnózami v neurologii s vysokým rizikem vzniku deprese
Deprese a roztroušená skleróza
Roztroušená skleróza (RS) je celoživotní autoimunitní onemocnění mozku. U RS je časté riziko deprese a až 50 % nemocných trpí v životě depresivní epizodou. Deprese může vzniknout u roztroušené sklerózy primárně, tedy v souvislosti s poškozením neuronů nemocí. I sekundárně, ze stresu ze závažného onemocnění a při zhoršeném fungování pacienta. Deprese může souviset i s léčbou RS – kortikoidy.
Deprese a demence
Demence je neurodegenerativní onemocnění mozku, projevující se poškozením paměti, intelektu a následně i osobnosti. Typů demencí je velké množství s různorodými symptomy. Každý třetí pacient trpí u Alzheimerovy demence depresí. U Huntingtonovy choroby depresí trpí minimálně 40% pacientů, některé zdroje ovšem uvádí, že depresí trpí každý pacient. V některých případech se může dokonce deprese schovávat za demenci, říkáme tomu „pseudodemence“, a po zaléčení deprese u těchto pacientů domnělá demence mizí.
Deprese a cévní mozková příhoda (CMP)
Cévní mozková příhoda, lidově „mrtvice“, je onemocnění mozkových cév, kdy dochází k jejich ucpání či krvácení z nich. Často má trvalé následky, a proto je velmi důležitá následná rehabilitace. Téměř polovina pacientů po CMP trpí depresí, která výrazně snižuje motivaci k rehabilitaci a zvyšuje úmrtnost. Z tohoto důvodu vyléčení deprese u pacienta po CMP výrazně zvyšuje jeho šanci na návrat do funkčního stavu.
Deprese a Parkinsonova nemoc (PN)
PN je taktéž neurodegenerativní onemocnění mozku, postihující zejména pohybové funkce. V tomto případě bývá intelekt a paměť dlouho zachovány bez poškození. Pacient tedy často trpí depresí, při které si uvědomuje postupné ubývání sil, chřadnutí a zhoršování motoriky. Pacienti s PN trpí depresí až ve 40 % případů.
Deprese a migréna
Migrenózní bolesti hlavy jsou často spojeny s depresivními stavy a naopak. Deprese mohou zhoršovat migrény. U pacientů s migrénou mohou být deprese až 3x častěji než u zdravého jedince. Při užívání vhodných antidepresiv se může výrazně snížit počet záchvatů migrény a některá antidepresiva mohou dokonce působit analgeticky.
Deprese a epilepsie
Epilepsie je chronické onemocnění projevující se záchvaty různého typu, nejčastěji křečí. Jedná se o celoživotní onemocnění, často invalidizující, postihující pacienty od raného dětství. Depresí trpí až 30 % procent pacientů s epilepsií. Deprese může být vyvolána v některých případech i užíváním antiepileptik. Volbu antidepresiva je nutné pečlivě u nemocných epilepsií zvážit, některé totiž mohou zhoršovat čestnost záchvatů.
MEZI TYPICKÉ PŘÍZNAKY DEPRESE PATŘÍ:
- přetrvávající smutná, úzkostná nebo „prázdná“ nálada
- negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky
- pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci
- sebeobviňování a ztráta smyslu života
- ztráta zájmu a radosti
- nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná ospalost a spavost i během dne
- ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak přejídání se a přibývání na váze
- pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu)
- nezájem o sexuální život
- nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost se přinutit k činnosti, odkládání činnosti
- snížené psychomotorické tempo, málomluvnost, místy až úplná absence řeči
- „facies depresiva“ (depresivní obličej bez mimiky a emocí)
- myšlenky na smrt nebo sebevraždu, pokusy o sebevraždu
- neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost, úzkosti
- potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se a s pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním
- přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, dlouhodobé bolesti
- tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva, snadná unavitelnost
- nadměrné obavy a starosti, časté pocity napětí
Léčba deprese u neurologických chorob:
U pacientů s neurologickými potížemi je potřeba léčit depresi s ohledem na základní onemocnění, přistupovat k léčbě přísně individuálně. Tito pacienti mohou být často jak citlivější na léčbu, tedy s vyšším výskytem nežádoucích účinků, eventuálně mohou být vzhledem k organickému podkladu onemocnění resistentnější (odolnější) vůči léčbě a často musíme podávat maximální dávky antidepresiv. Lze obecně říci, že je vhodný postup nízké úvodní dávky a pomalého navyšování antidepresivní medikace a dle tolerance a efektu navýšit do účinných a dobře snášených dávek. Antidepresiv máme široké spektrum, v dnešní době se spíše vyhýbáme tricyklickým antidepresivům pro jejich horší toleranci, nicméně tyto léky mohou najít své uplatnění v léčbě deprese u chronických bolestí. Nejpoužívanější skupinou jsou SSRI antidepresiva, jejichž snášenlivost a efekt jsou v nejlepším poměru. Výhodou je jejich bezpečnost, mohou být předepsána i obvodním lékařem. Dále jsou k dispozici i novější molekuly, které například příznivě ovlivňují spánek nebo mají efekt na zlepšení paměti a kognitivních funkcí.
Závěrem je potřeba zdůraznit, že velké procento neurologických pacientů má ve vazbě na své onemocnění i psychické obtíže, zejména deprese. Ty výrazně snižují kvalitu života a perspektivu pacienta. Jejich včasná diagnostika a terapie může výrazně zvýšit komfort pacienta a jeho chuť a motivaci do života.