Ahoj, Chtěla bych se s vámi podělit o ten obrovský chaos co se ve mě odehrává. Nechci aby mi blízcí věděli jak moc trpím sama se sebou ale zároveň bych chtěla najít někoho kdo pochopí jak těžké je každý den svádět boj. Jsou to střípky bolesti které mě nutí otevřít oči. Další den je zde rudá záře mi připomíná nový začátek tryzneni mysli. Stín nade mnou se rozplývá a já opět vidím prázdné místo.. stejně prázdné jako me srdce po tvém odchodu.. Každý den je stejný jako předešlý. Přesvědčuju svou mysl a chlácholím svou duši. Kolik času již uběhlo a já se stále cítím jako robot který musí jet podle nastaveného režimu. Mysl mě mučí vzpomínkami, srdce křičí vrat se ! Avšak stojíš v dáli a odcházíš.. Každý krok je jako nůž jsem jimi pohlcena.. Lvíče které hrdě stojí po boku svého vzoru je pryč a nyní zde stojí udatný lev.. Takhle to má být avšak realita je jiná .. Vyměnila bych svůj dar za tvou lásku.. Avšak musím už konečně pochopit že jsi někdo jiný. Nezoufej lvíčku tvé království je všude kam oko dohlédne. Nebyl ten jediný i když byl ten kdo tě ovladnul.. Zvedni hlavičku a ukaž kdo jsi. Dar který ti byl svěřen je víc. Pohled do tvých očí je omamný. Koukám se do nich a celá se ztrácím. Cítím jak se mi podlomuji nohy a chci se rozběhnout vstříc tvému náručí. Avšak nemohu. Dokážu si vybavit ty chvíle kdy si mě držel v objetí a já měla pocit že tohle znamená mít svět u nohou. Vedle tebe nebylo nic nemožné. Vedle tebe jsem byla udatná lvice která by se prala až do krve pro tvou ochranu. Chtěla jsem věřit že jsi mé navždy. Každé ráno když se probouzím mě tíží myšlenky na tebe.. Stále toužím po tvých dotecích, polibcích..