Dnes je tomu už téměř půl roku, co jsem se osamosdtatnil a pokouším se žít samostatně. Odešel jsem z tepla domova a našel si vlastní podnájem (malý, útulný byteček 1 +1), kde se cítím dobře a jsem tam rád. Problém ale nastal s prací... Hned, jak jsem se přestěhoval jsem začal pracovat na pozici pekaře v jednom obchodním řetězci. Práce mě bavila a kolegové byli také celkem milí lidé... Veliký problém jsem měl ale se směnami... Pracovat 6 dní v týdnu, mnohdy alespon 4krát nebo 5krát z těch šesti dní od půl čtvrté ráno jsem ale vážně nezvládal a tak jsem byl bohužel nucen odejít... Už tou dobou mě začaly čím dál tím přepadat smutné, trýznivé, úzkostné stavy a pocity totálního osamění. Pocit, že nikoho na světě nemám, že mi nikdo nerozumí,... Našel jsem si tedy novou práci. Pracuji jako kuchař v jednom podniku. Zezačátku (několik prvních dní) mi ta práce připadala mnohem lepší než ta předchozí a cítil jsem se tam skutečně docela dobře. Ovšem již po pár dnech v té práci se cítím přesně stejně jako v té předchozí... A to i přes to, že tu mám daleko rozumnější, snesitelnější směny (krátký/dlouhý týden, 1 den = 12hodin v práci). Nevím, co mám dělat, abych se cítil lépe.. Opět měnit práci se mi vážně nechce a připadá mi, že by to třeba stejně nemělo smysl... Připadfá mi, že jediné místo, kde je mi skutečně docela dobře (až na přetrvávající stres, smutek a pocit osamění) je můj byteček, hlavně moje postel 🙂 Nevíte, prosím, někdo, co s tím? Jsem vážně zoufalý a naprosto bezradný....