Anonymous
Zdravím všechny, kteří "přežili" svátky. A teď začínají nový rok. Jakoby se něco pokazilo. To, že musíme zuby nehty bojovat, abychom se úplně nezbláznili, je asi jasné. Kdysi mi jeden člověk řekl, že kdo nemá pozitivní myšlenky, musí mít alespoň ty negativní. Asi to dává logiku. Když ne dobré, tak špatné. Můj "stav" je jednou horší, jednou lepší. Když je horší ještě víc, přemýšlím nad sebevraždou, ale jsem dost silná na to, abych to neudělala. Je to ale děsný. Dneska ráno jsem se probudila a ne a ne naskočit. Rána jsou u mě taková, že mi je ouzko, hrozně ouzko. Ploužím se a trvá mi tak hodinu dvě, než se rozpohybuju a naskočím. A dneska jsem si to uvědomila nebo včera večer nebo v noci? Nevím. Prý si má člověk dávat pozor na to, co si myslí. Ne co si přeje, teď opravdu píšu "myslí". Svými myšlenkami si prý utváříme svůj svět. Nějakou dobu zpátky, teď už ne, už na to nemám sílu, než jsem večer usnula, představovala jsem si různé příběhy, v kterých jsem ale nechtěla figurovat, představovala jsem si, že je to v nich někdo jiný. Až snad na jeden. Je tady strašně málo lidí. Vlastně nikdo, skoro nikdo. Je co jíst, v obchodech ještě něco je, i když nejsou obchodníci, nejsou prodavači. Všechno tu je, jen lidi tu nejsou. Můžu si nabrat benzín a jet hledat, jestli náhodou někde, někdo je...Nikdo, nikde. Objíždím města, bydliště svých známých i méně známých, jestli někdo přežil. Přijela jsem k jedněm méně známým, byly tam dva. Jeden dospělý a jedno dítě. Je tu ještě někdo někde? Nevím, není. Blbá představa, ale ten příběh se mi motal hlavou několik dní. A včera nebo dneska jsem si na něj vzpomněla. A dostala strach. Svými myšlenkami si utváříme, jak bude vypadat náš další život. Bože, co se to jen děje?
Reagovat
1 Subscribers
Odeslat odpověď
0 Reakce
Ahoj ,jak ti je?