ROZHOVOR S DOC. MUDR. JÁNEM PRAŠKEM, CSC.

SPÁNEK

Pane docente, co to vlastně spánek je?

Asi by se dalo říct, že je součástí budování organismu, který přes den vydává určitou energii a v noci ledacos potřebuje obnovit – paměťové stopy, zabudovat energii v buňkách. Vlastně se člověk připraví na to, aby mohl zase fungovat příští den. Čili spánek není jen odpočinek, ale je to hodně energetický proces, kdy se všechno obnovuje, buduje, aby další den bylo z čeho brát. Takže klid ve spánku je jenom zdánlivý.

Potřeba spánku – jeho délka – je zřejmě individuální, někdo by prospal celý život, jiný je po pár hodinách jako rybička

Průměrná délka spánku se pohybuje v dospělém věku mezi 7 – 8 hodinami, u dětí je větší a ve stáří potom jeho potřeba klesá. Jsou ale i ti, kteří spí běžně jen 5 hodin denně a nemají pocit nevyspání, únavy, a také velcí spáči, kteří když nenaspí 9 či 10 hodin, nejsou ve své kůži. Zdá se ale, že „krátcí spáči“ přece jen nedostatečným spánkem trochu trpí a ve stáří můžou mít třeba různé zdravotní potíže…Ostatně poruchy spánku mívá asi 20 – 30 % lidí, z nich se cíleně léčí cca 10 – 12% , ti ostatní řeší své potíže víceméně poloodborně – občas si nechají předepsat hypnotika, vezmou babičce prášek na uklidnění, což určitě není úplně ideální…

Co se s námi děje, když nemůžeme spát? Co je příčinou nespavosti?

Nespavost může být projevem různých psychických poruch, ale také jako samostatné onemocnění (takzvaná psychofyziologická insomnie), kdy člověk nespí, protože večer přemýšlí – připouští si starosti, obavy, probírá to, co během dne bylo, co ho čeká…V těch obavách a starostech nemůže usnout, protože se zvýší jeho napětí. A člověk se najednou začne bát: když nemůžu spát, jak budu druhý den vypadat, jak budu výkonný… A napětí se ještě zvýší.

Nastane vlastně takový začarovaný kruh…

Přesně. A druhý den to je nanovo, člověk ulehá s myšlenkou, co když zase neusnu, už jsem spal špatně včera, bude to ještě horší, můžu pak i onemocnět…A tyto myšlenky se mu honí hlavou, dokud se úzkostmi a obavami úplně nevyčerpá. Další den se potom sleduje, jak je „opravdu nevýkonný“ a všímá si drobností, které ho v tom utvrzují, které by ale – kdyby spal dobře – vůbec nezaznamenal. Takhle tedy vzniká ta tzv. primární psychofyziologická insomnie. Člověk si pak už zafixuje: „když si lehnu do postele, neusnu.“

Co v této chvíli dělat? Ležet a čekat až (a jestli vůbec) spánek přijde, nebo vstát a zaměstnat se nějakou činností?

Jedna ze zásad je – když po ulehnutí do půl hodiny neusnu, měl bych vstát a začít něco dělat. Až se unavím, znovu se lehnout, a pokud zas do půl hodiny nespím, měl bych to celé opakovat. Protože pokud ležím dvě hodiny v posteli a mám obavy a starosti, mozek si to začne fixovat. Naučí se, že je běžné ležet v posteli a „mít obavy a starosti“. Vím, že je těžké vstát a něco kutit po nocích, ale je to jediné východisko, jak narušit ono podmiňování, že „když ležím v posteli, tak mám obavy a starosti“.

Co takový prášek na spaní? Nemůže být určitým řešením?

S léky na spaní musíme zacházet vždycky velmi opatrně. Naprostá většina hypnotik je návyková, nejde je užívat věčně a člověk si na ně vypěstuje závislost. Když je pak přestanete užívat, problém nespavosti se ještě znásobí. Takže než sáhneme po prášku na spaní, je dobré zkusit některé kroky – zlepšit spánkovou hygienu: den naplnit činností, ráno cvičit, vstávat i ulehat pravidelně, ve volných dnech si nepřispávat, ani o víkendu – zkrátka se snažit dodržovat pravidelný režim, mít každý den stejný. Nepít odpoledne kávu, večer se nepřejíst, nepřekouřit, mít dostatek pohybu, ale zase se před spánkem nepouštět do nějaké příliš namáhavé fyzické činnosti. Postel má sloužit jen ke spánku či k milování, neměli bychom si na lůžku ani číst, ani se z něho dívat na televizi.

Tak to jsem hříšník, moc ráda si čtu v posteli…

Pokud netrpíte nespavostí, klidně můžete. Ale jakmile byste měla problém se spánkem, není to dobře. Člověk by měl mít vytvořené spojení: „když položím hlavu na polštář, spím“. Všechno, tohle jsou, myslím, poměrně známé věci, ale opravdu pro spánek fungují. Určitě polovina pacientů, která za námi přijde s problémy nespavosti, jakmile začne tyto zásady dodržovat, začne dobře spát. Po prvním kroku – zlepšení spánkového režimu, by měl následovat krok druhý – zvýšit spánkový tlak. I když se cítím unavený, nelehnu si přes den. Ani ráno si dlouho nepřispím, a tak čím delší dobu vydržím bdít, tím větší tlak večer na spánek cítím. Pokud ale spím dlouho ráno a odpoledne podřimuju, vyčerpám si onen spánkový tlak, který potřebuju na večer. Až když tohle všechno vyzkouším a vyčerpám, mohu sáhnout po hypnotikách. Ale dodržovat zásadu, neužívat je častěji než třikrát týdně a maximálně jen čtyři týdny za sebou. To se často překračuje. Léky na spaní jsou jenom na přechodnou nespavost, ne na chronickou! To znamená, že mi pomohou překlenout určité momentální období starostí a potíží.

Pane docente, zmínil jste se na začátku, že nespavost může být způsobena různými psychickými poruchami, u kterých už nejde JEN o samotnou nespavost…

U depresí je spánek narušený tak, že člověk většinou dokáže usnout, ale předčasně se ráno probudí. Jako by neměl dost energie (což právě u deprese bývá) na to, aby noc dospal až do rána. Spánek je aktivní proces, ve kterém se všechno v organismu dobudovává, a tudíž se při něm spotřebuje spousta energie. I když se cítíme ráno odpočatí, máme za sebou náročný proces budování v každičké buňce těla. A právě u deprese – když to zjednoduším – už člověku nestačí energie pro spánek. Také cítí, že je mu z celého dne nejhůř ráno a místo večerních chmurných myšlenek, je má při probuzení. Říká si: já ten den nezvládnu, nestačím na to, jsem k ničemu.

Jak rychle dojde k rozvinutí těchto psychických poruch?

Většinou postupně, ale někdy docela prudce – zvlášť u posttraumatických událostí – po autonehodách, přepadeních atd. V těchto případech bývá nástup onemocnění rychlý. Tito pacienti také nemohou spát, ale tady mluvíme o tzv.nočních můrách.

Když mám potíže se spánkem, dokážu poznat, že nejde jen o přechodnou nespavost, ale že jsem nemocen a měl bych navštívit lékaře?

Pokud nespím většinu dní resp. nocí v měsíci, cítím se unavený, nezvládám, na co jsem dřív hravě stačil, nedokážu se soustředit na práci, na čtení, na to, co mi druzí říkají – rozmazává se mi to, ztrácím se v tom… Pak je asi na místě zajít k lékaři. Sáhnout po prášku na spaní se zdá být nejjednodušším řešením, ale můžu si zadělat na problém do budoucna.

Dá se říct, že pracovníci v určitých profesích mají větší potíže se spánkem?

Ano, jednoznačně, pokud prácují na směny. Zdravotní sestry, lékaři, dispečeři… Všichni ti, kdo nemají pravidelný režim, mohou mít problémy se spánkem. Jejich 24 hodinový cyklus je narušen.

A je u těchto povolání i častá návaznost na psychické problémy?

Jde to vlastně ruku v ruce, a nelze to oddělit. Lidé, kteří nespí, mají častější psychické problémy a lidé, kteří mají psychické problémy, častěji nespí…

Když mám potíže se spánkem, nemusí to ale asi hned znamenat počínající depresi…

Porucha spánku může být samozřejmě i bez deprese. Ale pokud mám smutnou nebo prázdnou náladu, přestávají mě věci bavit, to, co mne dřív těšilo, mělo barvu, už mne nezajímá, cítím prázdno, nechce se mi nic dělat – nemůžu se přinutit, mám pocit, že jsem v životě selhal, že nejsem k ničemu, nikdo mne nemá rád – pokud mám takové pocity, může jít o depresi. Člověk se uzavírá do sebe, nemá žádnou energii, všechno se mu zdá beznadějné, zbytečné – nemá cenu ani vstát z postele a vyčistit si zuby… Takové jsou projevy deprese, nespavost může být jenom jedním z jejích příznaků. Tedy ne každá nespavost musí hned souviset s depresí. Většinou jde o nějaký přechodný problém, který když pomine, spánek se vrátí.

Takže přece jen dojde na prášek na spaní?

Jak jsem říkal, je potřeba s nimi zacházet velice opatrně. V současné době se objevil nový prostředek na léčení nespavosti na bázi melatoninu – což je spánkový hormon, jehož hladina ve stáří klesá a jeho doplnění je jednou z cest, jak spánek přirozeným způsobem zlepšit. Pro nespavce může znamenat velkou šanci.