Карел Карлович: Žiješ ? Prosimtě neblázni. Teď jsi mi připomněla jednu kámošku z klubu co po mě chtěla *********. Nebudu psát co. Protože je to přesně to co po Tobě chce deprese. Jsem inženier farmaceutické chemie a alprazolamem se nezabiješ, protože nemá lineární závislost účinku na dávce, jako všechny BDZ. Tak to už nezkoušej, akorát si rozházíš gladiny GMT, způsobíš nějakou jaterní nebo renální patogenezi nebo zažiješ epileptický paroxysmus. Škoda, že jsi o sobě nenapsala víc, třeba bychom něco vydumali. Já znám, "správný postup je vyhledat lékařskou pomoc". To Ti budou doporučovat všichni a snažit se Tě pozitivně naladit a motivovat. Sám mám něco takovýho za sebou a jsem realista. Tohle říct můžu, protože etohle starší anestetikum v ČR už neseženeš, no já si připravil roztok thiopentalu sodného ve fyziologu a zavedl i.v. Ukrutná bol´, což se u těhle thiobarbiturátů popisuje a stejně mě to nezabilo. I když by mělo, stejně jsem se jen prospal. Chápu, že nechceš léčby. Škoda, že nevím odkud jsi, kdo jsi a co Tě k tomu vedlo….. Ona psychiatrije tady není o moc lepší než v našej ctraně. Mě šoupli na režimové oddělení někde na Karláku, kde se mě pomalu nikdo nezeptal jak se cítím, max. při vizitě si lékař něco zapsal, ale stejně nutili člověka pořád jen chodit na nějaké glupé aktivity a nikdo se mnou nic neřešil. Stereotypní a pořád dokola. Až jsem raději začal předstírat, že už je mi dobře. Pustili mě a problémy přetrvaly a ještě jsem se musel zotavovat z té jejich léčby. Strašne. Teď tu nikoho nemám a ještě se mé pokusili naši zavraždit. Život je tvrdý a každý den co přežiješ akorát nasereš své nepřátele. Z toho čerpám sílu já. Žiji v centru Pragy, kdybych Ti mohl nějak pomoci…… karel.ctibor.ru@gmail.com, sám jsem to zažil, ale bůh mě přivedl zpět, tak chci takže pomoci.
Doufám, že tu ještě stále si a přečteš si to… Máš silnou depresí a úzkost.. Vím přesně jak se cítíš ale zkus víc myslet na lidi, které tě mají rádi, na rodinu. Taky jsem měla období, kdy jsem si připadala zbytečná a dokonce to mám i v tuhle chvíli, nebaví mě žít, nic mě nemotivuje, nemám z ničeho radost, jsem pořád bez nálady a nestarám se pomalu ani o děti, které mě potřebují ale vím jedno, že tady chci být na tomto světě, dokud nevyrostou.. Nechci je tady nechat a ublížit rodině j dětem.. Opravdu bez k lékaři, najdi si psychiatra, nestyď se za to.. Vidíš? Nejsi sama, kdo tohle prožívá, je nás víc.. Není to tvoje chyba, neobviňuj se a neber si sama život. Zkus myslet na to, až se vyléčíš jaké to může být krásné.. Jak můžeš být veselá, užívat si život atd… I člověk, který nemá na světě nikoho, může být šťastný, může si vytvořit vlastní rodinu a být šťastný.. Je to jen v naší hlavě. Deprese je zlo a my se necháváme ovládat, je silnější než my.. Já jsem lékaře navštěvovala a pomohlo mi to, byli mi líp, jenže jsem přestala chodit na kontroli a vysadila prášky.. Teď je to zpátky a já jsem se stím smířila, smířila jsem se, se svým životem pro své děti.. Je jesno jak se cítím, na so e mi ne záleží, jen tu chci být pro ně… I když jsem k ničemu. Ale žiju… Vzdala jsem to a jen přežívám ale je to moje chyba… Ty takovou chybu nedělej a najdi si pomoc, můžeš mít krásný život..
Prosím vyhledej pomoc, svět by bez tebe nebyl takovým jakým je, urcite bys tu tvym nejblizsim moc chybela..vim, ze mas v sobe spoustu bolesti, ale prosim, mysli na to, ze vse se muze zvratit, kdyz to udelas, okradeš se o tu moznost, ze se to muze vse otocit a zmenit, o to stesti co te ceka a ty ho jen ted nevidis..prosim neboj se rict si o pomoc..doufam ze tu jsi jeste s nami, budu doufat, ze mi odpovis, moc se mi ulevi, kdybych vedela, ze si to jeste nevzdala..ver mi vse se muze zmenit, vzdy se to muze jeste cele obratit, ikdyz to je nekdy tezka cesta, o to na tom druhem konci vylezes silnejsi..je mi lito, ze mas takovou bolest, ze mas pocit, ze uz nemuzes dal, taky jsem tqm byla, svet nemel pro me vyznam, a o 2 roky pozdeji jsem uplne nekde jinde, nesmis to vzdat, to hezke te jeste teprve ceka, ikdyz to ted nevidis, taky sem to nevidela..moc na tebe myslim, zvladnes to, vim to