Pocity, že už to nejde zvládnout. Malý bezstarostný dítě a najednou během vteřiny se to změní a život je peklo. Nedokážete věřit lidem, máte strach z cizích lidí, v davech se cítíte sami a doufáte aspoň na chvíli, že se to třeba změní, ale je to už dlouho a přestáváte věřit. Všichni říkají, že časem se to zlepší, ale co když je to už tak moc dlouhý, že se to nedá zlepšit? V člověku to zůstane napořád a těžko se s tím pak dá vypořádat. Jak jeden jedinej člověk může ublížit dítěti, že je na tom blbě a má najednou úplně jiný pohled na svět? Je prostě dítě, co se nikdy nebálo a bylo šťastný, jenže pak najednou buum a má strach, nedokáže komunikovat, po večerech brečí, nedokáže se smát a hlavně nedokáže důvěřovat. A to je už několik let a stejně je to pořád stejný.