Anonymous
Vím, že název zní jako klišé a ještě před rokem bych nad ním ohrnula nosem. To byla doba, kdy jsem už rok nic, co mám ráda nedělala. Vlastně jsem nic nedělala. Se vším jsem prostě ze dne na den sekla, se všemi koníčky, s učením, přestala jsem se vídat s lidmi. Jen jsem ležela na posteli a zírala do zdi, nebo zírala do počítače, no vyšlo to na stejno. Dopadlo to tak že jsem za půl roku přibrala 20 kilo a vyhodili mě z vejšky. Co na to říct, po dalším půl roku zírání mě mamka začala nutit aspoň jednou týdně vyjít ven. Pak jsem začala postupně chodit na terapii (a že se mi nechtělo, přece jsem v pohodě) a zlepšovalo se to. Až teď už jen s občasnými výpadky vcelku funguji. Teď nastupuji zpět na vejšku a pomalu začleňuju aktivity, co mám ráda. Ano, musím se do toho nutit a často prostě nedělám nic. Ale je to mnohem lepší. Vím, že spousta lidí má průběhy mnohem horší, nebo prostě nemají nikoho, kdo by je nutil, když oni už to nezvládnou, ale aspoň jím držím palce a doufám, že to prostě nějak všichni zvládnem.
Reagovat
1 Subscribers
Odeslat odpověď
0 Reakce