ROZHOVOR S Doc. MUDr. Ivanou Štětkářovou, CSc.

Jak často doprovázejí neurologické nemoci psychické potíže?
Které případy jsou nejčastější?

Nejprve mi dovolte blíže charakterizovat neurologická onemocnění. V naší běžné praxi se setkáváme s postižením mozku, míchy a nervů. U poruch mozku (například po poranění, nádorech nebo zánětech) si psychické obtíže dovedeme docela dobře představit, ale málokdo by očekával, že se vyskytují i u nemocí páteře, míchy nebo postižení nervů. U řady chronicky nemocných s dlouhodobými bolestivými stavy se psychické problémy mohou teprve vyvinout v průběhu choroby.

Psychické rozlady a nenálady ovlivňují již samo vyšetření nemocného, určení diagnózy i doporučenou léčbu. Důležité je navázat s nemocným vlídnou spolupráci, pozorně naslouchat jeho steskům a problémům, zeptat se i na rodinné a pracovní zázemí. To vše pomůže lékaři v náhledu na další péči o nemocného.

Akutní bolest signalizuje poruchu v našem těle, proto se v první fázi snažíme rychle zjistit a vyřešit příčinu potíží. To většinou nebývá problém. Pokud však bolest trvá dlouho a není možné ji účelně ovlivnit, působí výrazně na psychiku nemocného, který upadá do úzkosti nebo deprese. Navíc bolest není nikdy jen organická nebo funkční, vždy se obě složky prolínají. Známe také psychosomatické obtíže spojené s bolestmi hlavy nebo zad, kdy hlavní příčinou může být úzkostná porucha nebo deprese.

Řada pacientů “utíká” do nemocí, které mají tzv. organický podklad. Lépe se jim říká “mám bolavá záda” než “mám bolavou a nemocnou duši”. Neurolog hledá s pomocí různých diagnostických metod morfologickou příčinu onemocnění, kterou pak lze řešit např. správnou životosprávou, cvičením, léky nebo operací. Někdy se může stát, že nevýznamné nálezy (například lehká degenerace meziobratlové ploténky) je mylně určena jako příčina bolestí v zádech a lékař přehlédne, že nemocný má psychické potíže a “noří” se do nemoci. Pacient opakovaně navštěvuje ambulanci a nakonec žádá lékaře o invalidní důchod, protože „takhle nemůže fungovat ani v práci ani doma“.

Příčin může být více. Často lékař ani nemocný nemají dostatek času, aby společně probrali všechny příznaky onemocnění, s kterými nemocný přichází do ordinace. Ne vždy má pacient k lékaři důvěru a „otevře“ mu své nitro. Lékař může v horečné snaze nalézt organickou příčinu nemoci přehlédnout příznaky deprese. Měl by dobře znát neurologická onemocnění, která deprese provází a myslet na tuto diagnózu hned zpočátku. Je možné použít dotazníky, které lékaři již před vyšetřením pomohou zjistit, zda u nemocného nepřevažují potíže psychické.

Chronické neurologické onemocnění může po určité době vést k depresivnímu chování nebo k depresi, zejména pokud se jedná o nevyléčitelnou nemoc se špatnou prognózou, která se v průběhu měsíců nebo roků neustále zhoršuje. Lékař bohužel sám často nemá možnost neurologickou nemoc zpomalit ani zastavit. U nevyléčitelně nemocných má léčba deprese celkový dopad na průběh onemocnění, ovlivňuje i okolí nemocného, které pak dokáže být velkou oporou pacienta v jeho posledních dnech.

Vhodná a včasná léčba deprese má u chronicky neurologicky nemocných velký vliv na průběh řady nemocí, zejména těch, které jsou spojené s dlouhodobým bolestivým stavem. Zaléčení deprese sníží často celkový bolestivý prožitek a nemocný se lépe začlení zpět do svých původních pracovních a sociálních vztahů. Jako příklad bych uvedla pacienta, kterého jsem vyšetřovala pro těžkou blokádu krční a bederní páteře, bolesti ramen, paží a hlavy. Při důkladnějším rozhovoru jsem se dozvěděla, že několik týdnů ráno obtížně vstává, je unavený, malátný a smutný a že takto dál nemůže žít. Vše se objevilo a zhoršilo poté, co měl velké rodinné problémy, kdy ho syn s rodinou chtěl vystěhovat z bytu. Pacienta jsem s podezřením na těžkou depresi s myšlenkami na sebevraždu odeslala akutně k psychiatrovi. Po rychlém zaléčení deprese se původní obtíže s páteří, pro které navštívil naši ambulanci, výrazně zmírnily a ustoupily zcela do pozadí.