ROZHOVOR S MUDr. DUŠANEM RANDÁKEM
Jak bojovat se závislostí na alkoholu
Jak člověk pozná, že má problémy se závislostí na alkoholu, že jeho konzumaci nemá pod kontrolou?
- Závislost na alkoholu má celkem šest jasně stanovených kritérií a narušená kontrola je právě jedním z nich. Aby byla u dotyčného diagnostikována závislost, měl by splňovat během jednoho měsíce současně minimálně tři z těchto kritérií, anebo se tato kritéria mohou vyskytovat souběžně v kratších obdobích v průběhu dvanácti měsíců.
- Prvním je bažení, silná touha alkohol užít. Může se projevovat jako intenzivní nutkání k napití, někdy spojené i s fantaziemi o pití, o účincích alkoholu, s tělesným napětím. Důležité je, že se nejedná o prostou chuť na alkohol a nelze je zaměňovat ani za prostou žízeň.
Druhým kritériem je právě narušená kontrola, která se týká začátku, délky, množství a ukončení užívání alkoholu. Jednoduše řečeno člověk pije tehdy, kdy to neplánoval či to není vhodné, nebo alkohol užívá ve větším množství, než původně zamýšlel, a popíjení se mu nedaří ukončit, i když úmysl měl původně jiný.
Třetím kritériem je zvyšující se tolerance vůči alkoholu. K jeho očekávanému účinku je potřeba konzumace většího množství nebo i změna jednotlivých druhů alkoholu, například přesun z původní preference piva na destiláty.
U lidí pijících dlouhodobě a denně se mohou projevovat příznaky z odnětí alkoholu, jakými jsou pocení, třes, křeče, nevolnost, napětí, někdy živé až děsivé sny, potřeba ranního napití alkoholu a doplňování jeho hladiny i přes den pro odeznění uvedených potíží.
Pátým kritériem alkoholové závislosti je redukce či vypuštění zájmů, zálib a zanedbávání povinností ve prospěch užívání nebo zotavování se z účinků alkoholu.
Posledním kritériem je to, že přestože si člověk uvědomuje, že alkohol je pro něj škodlivý, v pití pokračuje.
Opakuji, že stačí, aby se souběžně vyskytovaly tři z těchto příznaků, nemusejí se vyskytovat všechny. - Narušená kontrola se pozná celkem snadno. Jak jsem uvedl, dotyčný pije více, než je plánováno, či déle než je očekáváno, nebo může docházet k situacím, že si již po malém množství alkoholu nemůže být dopředu jistý, jak bude pití dále probíhat. Příkladem může být člověk, který plánuje, že si zajde na „dvě piva,“ a místo nich následuje jednodenní či několikadenní tah třeba i s následným výpadkem paměti – „okénkem.“
V ambulanci kontrolu monitorujeme takzvaným „třicetidenním testem abstinence,“ kdy dotyčný denně sleduje svou abstinenci spolu s chutěmi na alkohol a zpracováním těchto chutí. Neznamená to ale, že ten, který vydrží 30 dní abstinovat, má automaticky alkohol pod kontrolou.
Co by měl udělat člověk, který ví, že má s alkoholem problém? Kde by měl hledat pomoc?
- Měl by opravdu vyhledat pomoc nebo alespoň konzultaci svého stavu a vztahu k alkoholu. Neměl by zbytečně situaci bagatelizovat, podceňovat či racionalizovat. Není nutné hned vyhledávat ambulance pro léčbu závislosti, ale je vhodné požádat o posouzení stavu třeba praktického lékaře či ambulantního psychiatra, kteří by měli umět posoudit závažnost a míru problému. Jistě je možné obrátit se i na specializovanou ambulanci zabývající se léčbou alkoholové závislosti. Pokud se objevují odvykací příznaky při vysazení alkoholu po dlouhodobém pravidelném pití, potom je bezpečnější požádat o hospitalizaci na některém z detoxifikačních oddělení a odvykací potíže zvládnout pod kontrolou. Jejich závažnost při okamžitém vysazení alkoholu totiž nelze nikdy dopředu odhadnout.
Co dotyčného člověka čeká? Jak léčba závislosti na alkoholu probíhá?
- Léčbu lze rozdělit na ambulantní a na léčbu na lůžku. Před oběma variantami je někdy nutná detoxifikace, tedy několikadenní hospitalizace, během níž se za pomoci léků a pod kontrolou zvládá odvykací stav po vysazení alkoholu. Řada závislých si tuto detoxifikaci zaměňuje s léčbou, ale to je omyl.
Vlastní léčba ambulantní i na lůžku je v základu postavena na psychoterapii, na práci s náhledem na závislost a na práci s motivací. Někdy je potřebná podpůrná farmakoterapie například v podobě antidepresivní medikace či léků cíleně zaměřených na snížení bažení (anticravingová medikace) nebo zasahujících do metabolismu alkoholu (Antabus).
O tom, zda je vhodná léčba ambulantní či na lůžku, by měl rozhodnout lékař nebo terapeut na základě hloubky poškození závislostí nejen v rovině tělesné, ale i v rovině psychické a sociální.
Opakovaně se v ambulanci setkávám se smlouváním, že se dotyčný chce léčit „pouze ambulantně“, ale je to někdy podobné, jako by ortopeda pacient žádal, aby mu zlomeninu ošetřil obyčejnou náplastí.
Ve společnosti, která alkohol nevnímá jako drogu, se zdá být trvalá abstinence téměř nadlidským úkolem. Co radíte svým pacientům při propouštění z léčby?
- Nejen při propouštění, ale i v průběhu ambulantní léčby, kdy pacienti žijí ve svém běžném prostředí, je o společenských vlivech na abstinenci nutné mluvit. Téma stigmatizace abstinencí se svými pacienty řeším na ambulantních skupinách. Registruji, že se těmi „pravými alkoholiky“ – a to prezentuji jejich opakující se zkušenost – stávají až v souvislosti s abstinencí od alkoholu. Tak, jak tajili předchozí pití, tak mají tendenci tajit i nynější abstinenci. Do té doby často jako problémoví nebyli vnímáni. Opakovaně s nimi tedy abstinenci destigmatizuji a naopak hledáme prospěchy a zisky, které přináší. Tak, aby pro ně abstinence nebyla pouhým cílem, ale aby se stala účinným prostředkem pro změny v jejich dalším životě a pomohla život naplňovat.
Jak má postupovat člověk, který příznaky závislosti na alkoholu pozoruje u svého bližního?
- Zde není možná jednoduchá rada vyjma jediné: neměl by situaci bagatelizovat a podceňovat. Je důležité nebýt manipulován, je vhodné nezůstávat s tímto problémem sám. Neměl by se bát společenského stigmatu a neměl by realizovat pštrosí politiku s pocitem, že když nic nechci vidět a nevidím, tak to neexistuje či zmizí. Je vhodné se poradit a v terapeutickém zázemí si ulevit od napětí, strachů a nejistot. K dispozici jsou linky důvěry, specializované programy organizací pro léčbu závislostí. Například na naší klinice adiktologie dlouhodobě fungují poradenské programy i psychoterapie pro příbuzné. Existují i svépomocné organizace jako Al-Anon, které příbuzné závislých osob sdružují anonymně, bez odborného vedení, ale s životní zkušeností. Určitě není vhodné uchylovat se k návykovým látkám, byť to může znít absurdně.
Nakolik časté je spojení alkoholismu s depresí či úzkostnou poruchou? Může být jedno spouštěcím mechanismem druhého?
- Spojení užívání alkoholu s úzkostmi, napětím či poruchami nálady není vůbec vzácné, naopak. Často se v ambulanci setkávám s pacienty s již rozvinutou alkoholovou, lékovou nebo kombinovanou závislostí, u nichž byla na počátku potřeba si ulevit od obav, strachů, úzkostí, nejistot či potřeba projasnění nálady. Alkohol nebo určité léky se závislostním potenciálem, které byly nesprávně zaměňovány za antidepresiva, užívali tito lidé jako úlevnou sebemedikaci, aniž by si uvědomovali riziko tohoto postupu. Na druhou stranu mohu – na základě zkušeností se závislými na alkoholu – potvrdit, že i prostá abstinence vedla u části pacientů závislých na alkoholu k projasnění nálady. Takže ano, alkohol může krátkodobě působit úlevně a protiúzkostně, ale při dlouhodobém užívání lze pokles nálady s velkou pravděpodobností předpokládat.
Považuji tedy za vhodné si úzkosti, strachy a pokleslou náladu pojmenovat, připustit a nepřistoupit na alkohol nebo rychle ulevující léky s návykovým potenciálem (nejvíce ze skupiny benzodiazepinů) jako na řešení. Doporučuji návštěvu psychiatra či terapeuta a pokud medikaci, tak tu, která není návyková. A tou jsou moderní antidepresiva.